OOP v PHP 2 - základy

Minule jsem ukázal základní vlastnosti OO kódu. Dnes se pustím do bližší specifikace, základů psaní OO kódu.

Na začátku je dobré brát v potaz, že OO kód by měl být samodokumentovatelný. To znamená, že kód je srozumitelný nejen pro počítač, ale také pro člověka. Pokud budu vycházet z tohoto základu, tak mi z toho vychází, že budu muset dodržovat základní principy při psaní OO kódu.

Začnu pěkne od začátku:

Třídy:

Název třídy se vždy uvádí velkým písmenem.
Název třídy je podstatné jméno, nikoli sloveso.
Pokud název třídy obsahuje více slov, používá se tzv. VelbloudiNotace.

Další důležitou roli hraje samotný název, který by neměl kolidovat s jiným názvem třídy. Ve skutečných OO jazycích je toto řešeno pomocí např. balíčků (packages) v Javě. Samotný balíček má i další vlastnosti, ale nám by stačilo, kdyby v PHP existoval alespoň v základní úrovni. Uvedu název balíčku, do kterého danná třída spadá a když budu potřebovat někde vytvořit objekt z této třídy, uvedu název třídy i s balíčkem. Název balíčku vlastně odpovídá adresářové struktuře, kde je má třída uložena (např. org.dostal.Zamestnanci by bylo v adresáři /org/dostal/Zamestnanci.class). Krásné, že?

Bohužel PHP nic takového nemá. Proto je třeba volit jiný postup. Budeme vycházet z toho, že třídy vkládáme do vlastní adresářové struktury a tuto strukturu odvodíme pomocí názvu třídy. Jako oddělovač jsem zvolil "_", což asi nejlépe odpovídá tomu, jak identifikovat strukturu, kde mám třídu uloženou.

Příklad:
Vytvořím adresar "Model", do něj vytvořím adresář "Table". Poté vytvořím soubor s názvem "Filtr.php". Nakonec do souboru vytvořím třídu "class Model_Table_Filtr {}". Díky tomu jsem schopný identifikovat, kde třída "Filtr" vlastně leží.

Další zásadou je, že jeden soubor = jedna třída. Nemá smysl o tomto polemizovat, je to způso, který se osvědčil nejenom v PHP.

Atributy tříd:

Atributy tříd by měly být vždy zapouzdřené, jinak řečeno, zvenku by k nim měl existovat pouze přístup přes setry a getry.
Atribut třídy začíná malým písmenem a pokračuje opět velbloudí notací.
Toto do začátku stačí.

Metody:

Název metody začíná vždy malým písmenem.
Opět se využívá velbloudí notace.
Název metody by mělo být sloveso (např. filtruj, zobraz, atd.), samozřejme to neplatí vždy.
Metody začínající na set... jsou setry, nastavující nějakou hodnotu.
Metody začínající na get... jsou getry, vracející nějakou hodnotu.
Metody začínající na add... přidávají k nějaké hodnotě, další hodnotu.
Metody načínající na is.. jsou kontrolní a vracejí Boolean (true, false) hodnotu.
Metoda toString() vrací informaci o třídě.
Existují další metody, tzv. magické metody začínající dvěma podržítkama, které proberu později.
Jsou i jiné specifika, které teď nemá cenu rozebírat, pro začátek toto stačí.

I když jsou tyto informace dost nudné, jsou velice důležité pro další vývoj v objektově orientovaném programování.

Existuje spoustu doporučení a spousty standardů, čeho se držet, ale já vycházím z javovské konvence, která mi osobně přijde nejlepší.

Nyní opět malá ukázka toho, jak by měl vypadat standardní OO kód.

class Auto
{
    private $barva;
    private $rychlost = 0;

    public function __construct() {}

    public function setBarva($barva)
    {
        $this->barva = $barva;
    }

    public function getBarva()
    {
        return $this->barva;
    }

    public function setRychlost($rychlost)
    {
        $this->rychlost = (int) $rychlost;
    }

    public function getRychlost()
    {
        return $this->rychlost;
    }

    public function isRychlost()
    {
        return (boolean) $this->rychlost;
    }
}
?>

Příště už se pustím do samotného programování a proberu věci jako: typová kontrola, abstraktní třídy nebo interface.