středa 28. srpna 2019

Když programátor založí a řídí firmu


Jako malý jsem chtěl být popelářem. Ani ne tak proto, že bych měl nějaký zvláštní vztah k odpadkům, ale hrozně se mi líbilo, jak popelář stojí na zadním stupátku a frajersky se drží jen jednou rukou.

Většina našich dětských snů a představ o budoucím povolání působí dost komicky. Romantická vize toho, že jsme ninjové, rytíři v těžké zbroji, princezny (tohle mě, pravda, minulo) či astronauti, je spojena s tím, že všichni chceme být výjimeční a něčím zajímaví. Těžko byste našli dítě, které by vám řeklo, že chce být manažerem v korporaci a celý den odepisovat na maily či kontrolovat excelovské tabulky, a to bez ohledu na to, jak tučné by bylo jeho konto.

Čím jsme starší, tím více se naše představy o budoucím povolání a životě mění. Začneme uvažovat více racionálně. Najednou víme, že být ninjou je sice stále cool, ale vzhledem k míře uplatnění ninjů v České republice se jím nejspíš nestaneme. Navíc do našich životů vstoupí další aspekt, a tím jsou peníze. Peníze, které znamenají úspěch, štěstí, svobodu a pohodu. 

Nebo ne?

Věřím, že přesně v této chvíli nastává onen zlom, který začne lidi rozdělovat na ty úspěšné a na věčné snílky, kteří svou představu nejspíše nikdy nenaplní.

Teď byste možná čekali, že pokračování bude o tom, že ti úspěšní vlastní firmy a ti méně úspěšní jsou jen zaměstnanci, kteří pro ony majitele pracují. Ale to je právě to omezující myšlení a pokřivený náhled na svět. Úspěch nerovná se nutně tučné konto či vysoké postavení. Úspěchem je prostě to, že prožijeme život tak, jak skutečně chceme. Ono se i tím astronautem totiž můžete klidně stát, bez ohledu na to, že zrovna žijete v zemi, která nemá vesmírný program…

Přesně s tímhle myšlením jsem se pustil do podnikání i já. Primárně jsem za tím totiž nikdy neviděl peníze, ale úspěch v podobě svobody rozhodování. 

Když si nadšený programátor a volnomyšlenkář, který je rád, že vůbec něco dostudoval, založí firmu, může to skončit pěkným průserem. Vždyť znalosti z ekonomie jsem měl přeci jen mizivé, cashflow pro mě bylo cizí slovo a úspěšné byznysmeny jsem znal jen z novinových článků. Ani ten společenský oblek na PR fotku dodnes nemám! To nedává smysl. Možná by bylo jistější být tím ninjou…

Jenže záleží opravdu na tom, že nemám onen oblek? Že si každý den nečtu byznys noviny, životopis Steva Jobse jsem dočetl do první kapitoly a nescházím se jen s úspěšnými podnikateli?

Nezáleží…

Jde jen o naše vlastní odhodlání a smysluplné cíle. Větu, že něco nejde, si vyhodíte ze slovníku a začnete věřit vlastní intuici. To, co děláte, děláte správně.

Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem potkal lidi, kteří mi dali důvěru. Ať už v podobě prvních kolegů, nebo obchodních partnerů, kteří věřili, že to, co říkám je pravda. Dalším obrovským štěstím je pro mě má sestra, která se do podnikání pustila se mnou a dalo by se říci, že fakticky řídí naši firmu  

Před pár dny jsme oslavili dvouleté výročí. Od začátku, kdy náš tým čítal 5 lidí, jsme se rozrostli na společnost, která má 22 kolegů, a já jsem na nás neskutečně pyšný.

Za tu dobu jsem se z ajťáka transformoval více do role vedoucího a naučil se spoustu nových věcí. Dnes i o té ekonomii už něco vím. Zároveň jsem si ověřil, že bez ohledu na to, co vám říkají ostatní, že je správné, záleží opravdu jen na tom, jak to vidíte vy. Příkladem může být třeba to, že stále fungujeme jako jedna velká rodina, která pro svou činnost nepotřebuje excelovské tabulky ani mail nebo slzu jednorožce k získání home office. 

Důležitým aspektem úspěchu je také nebát se selhat. Za ty 2 roky jsem udělal několik špatných rozhodnutí, za které jsem zaplatil. Ať už v podobě financí, nebo třeba dočasné ztráty kontroly. Jenže to k tomu patří a je to tak správně. Pouze ze špatných rozhodnutí se totiž člověk může poučit.

Postupem času jsme se stali stabilním ekonomickým subjektem, který má zdroje a možnosti dělat nové a velké věci. Není to ani tak díky mně, jako zejména díky mým kolegům, kteří mají obrovské odhodlání a know-how. Zjednodušeně víme, že Node.js, GraphQL, React či Kubernetes jsou technologie, které mají budoucnost a zároveň je zábava s nimi dělat  

Jako programátor si stále raději prolezu repozitář na GitHubu, než abych si četl noviny E15. Není to proto, že bych byl ignorant, jen věřím tomu, že abych byl schopen efektivně řídit firmu, musím perfektně umět a znát obor, ve kterém podnikáme.

Asi nikdy se nedostanu do fáze, že bych si na LinkedIn dal byznys fotku v kravatě a tvářil se jako vizionář. Zároveň ale svým obchodním partnerům chci nadále dokazovat, že to, co říkám, je pravda a že svému oboru rozumím. Ve finále je totiž mnohem důležitější si zachovat tvář než jen vytvářet pozlátko, které je uvnitř zkažené či prázdné.

Pokud jste i vy, tak jako já, ajťáci, programátoři, nebojte se výzev tohoto světa. Ono totiž ve výsledku více záleží na vaší intuici než na tom, koho znáte, jaké máte auto, oblek či jak moc máte vyšperkovaný profil na sociálních sítích.

Zachovat si vlastní přirozenost, touhu a také čest je nesmírně důležité. Stejně jako bych se nikdy nezaprodal korupci, tak bych nikdy nedělal věci, kterými bych ubližoval ostatním, jen abych si naplnil vlastní cíle. V tom je totiž ten úspěch, že zůstaneme svobodní. A to i díky tomu, že se doma na sebe můžeme podívat do zrcadla a říci: “Zůstal jsem svůj a jsem na sebe hrdý”.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Když programátor založí a řídí firmu

Jako malý jsem chtěl být popelářem. Ani ne tak proto, že bych měl nějaký zvláštní vztah k odpadkům, ale hrozně se mi líbilo, jak...