Přeskočit na hlavní obsah

Vývoj webových aplikací: React a Angular 2

Článek je založen na základních zkušenostech Reactu a Angularu 2, ve kterých jsem napsal jednoduchou CRUD aplikaci s reportingem a autorizací. U obou aplikací byl použit stejný backend (Spring REST, JPA repository).

K napsání tohoto příspěvku mě donutila skutečnost, že jsem se v poslední době zaměřil na frontendové technologie a chtěl si vyzkoušet několik cest, které mohou vést k úspěšnému cíli.

V současné době je velmi populární tvorba tzv "single page" webových aplikací, které jsou vykonávány javascriptem na straně klienta.

Doba pokročila a kromě tzv single page aplikací se také objevilo něco, čemu se říká isomorfní aplikace. Tomuto tématu se věnovat nechci, nicméně je to další evoluční krok, který v podstatě říká, že část javascriptové aplikace běží na serveru. Lépe to vystihuje následující článek: What is an isomorphic application?

Ale zpět k single page aplikacím. Proč jsou vlastně tak populární a co mi to přináší z pohledu vývoje?

Tak zejména je to fakt, že webovou část nevnímám jako prezentační vrstvu tvořenou pomocí html, ale fakt, že daná webová stránka je aplikací. Tedy umí pracovat s událostmi a její jednotlivé části jsou měněny bez nutnosti znovunačítat celý kontext či se ptát serveru na změnu. Celá stránka je kontext, ve kterém pracuji a ve kterém provádím i například routování (přechod na jiné stránky, které jsou v podstatě jen změny v blocích).

Nespornou výhodou je to, že vše je zpracováváno na straně klienta, čímž pádem striktně rozděluji aplikaci na backend a frontend. Backend již nemusí nést tolik informací o prezentační vrstvě a soustředí se pouze na svou část.
Na rozdíl od toho je frontend schopný fungovat bez backendu a je velice jednoduché postavit webovou aplikaci bez backendu. Představte si situaci, kdy díky obřímu JSON souboru pošlete do aplikace celý její model a jste schopni ji ukázat zákazníkovi, aniž byste museli napsat čárku v backend systému.

Další nespornou výhodou je to, že většina frameworků, které se pro single page aplikace používají jsou komponentově orientované. Tedy umožňují vytvářet znovupoužitelné komponenty a na konci toho v podstatě jen skládáte aplikaci z Vašich komponent. S tím také souvisí fakt, že máte pod správou i to, jak se dané komponenty generují a jak například pracují v rámci DOMu.
U serverových aplikací jako je Apache Wicket, JSF či ASP.NET máte jen malou kontrolu nad tím, jaké Vaše výsledné komponenty nakonec generují klientský kód. Navíc, pokud budete tímto způsobem tvořit inteligentnější webovou aplikaci, která má reagovat na klientské události a měnit různé komponenty, tak se dostanete do fáze, že se Vám stejně část logiky převede na klienta, ovšem často bez štábní kultury. Nakonec se v aplikaci objeví obří javascriptové skripty, kterým rozumí pouze autor.

Proč React?

Tuhle otázku jsem si pokládal vždy, když jsem zaslechl něco o tom, proč je Angular špatný a proč je React tou pravou volbou. Pojďme si to rozebrat....

V první řadě je třeba říct, že existuje několik frameworků, které se pro single page aplikace používají. Pokud vyřadíme všechny, které hrají spíše druhé housle zůstávají dva kandidáti.

1. Angular 2 (Google)
2. React (Facebook)

Angular 2

Angular 2 se už v mnohém poučil od svého předchůdce a také se dost inspiroval samotným Reactem. Nemám zkušenosti s Angularem 1, ale údajně přináší lepší způsob tvorby komponent a také možnosti, jak tyto komponenty využívat. Současně s tím ovšem stále nese jeden velký problém a tím je závislost na DOMu. Angular 2 používá tzv zones, což v podstatě říká, že když změníte model, tak zones projde celý strom a propaguje danou změnu. Tím ovšem nekončí. Pokud provede změnu, spustí iteraci znovu a zkontroluje znovu ostatní objekty, které by zase mohly reagovat na předešlou změnu. Iterace končí ve chvíli, kdy se žádná další změna nekoná.
Na první pohled se to může zdát jako dobrá volba, nicméně faktem je, že u velkých aplikací dochází k performance problémům.

Další nespornou nevýhodou je také fakt, že Angular 2 ještě stále nevyšel a nese sebou spoustu nedodělků. Jeden příklad za všechny. Dost často narazíte na to, že pokud ve své komponentě máte chybu, tak se jí těžko dozvíte z error message. Angular Vám oznámí obecnou chybu a tím skončí. V budoucnu na tom jistě zapracují, ale v současné době je to skutečně problém.

Dalším negativem je také to, že Angular vytváří Google. Google je velice známý tím, že rád a často zabíjí své produkty a nedělá mu problém přestat podporovat něco, v čem nevidí budoucnost. Stačí se podívat na Angular 1, na kterém je v současné době 0 vývojářů.

Abych nehledal pouze chyby, dá se zde nalézt i spoustu výhod. Tou největší výhodou, oproti Reactu je fakt, že s Angularem 2 dostáváte téměř kompletní stack, který řeší view, eventy, model, http calls, apod. Tedy aplikaci struktualizujete jako template => component => service => model. Tento pattern je podobný backend systémům a pro hodně lidí bude Angular 2 možná i stravitelnější.

Existuje informace, že Angular 2 plánuje integraci JSX z Reactu. O tom, co je JSX se dozvíte níže. Nyní se pojďme podívat na React.

React

Poté, co jsem si vyzkoušel Angular 2 a napsal v něm svou cílovou aplikaci, rozhodl jsem se, že tu samou přepíši Reactem a udělám si porovnání.

V první řadě je nutné říct, že učící křivka je u Reactu velice podobná jako u Angularu. Jednou z nevýhod je fakt, že React nemá tak hezkou a uživatelsky přístupnou dokumentaci jako Angular 2. Osobně jsem měl z učení Angularu 2 lepší pocit, protože jsem vždy přesně věděl, kam se podívat.

Ale pojďme popořadě. React má oproti Angularu 2 jednu ohromnou výhodu, která ho staví do role vítěze (alespoň pro mě). A to je fakt, že není závislý na DOMu. Tedy komponenty, které zde tvoříte nemají s DOMem nic společného a React používá svůj vlastní. Samozřejmě do té doby, než začnete své komponenty svazovat věcmi jako je selector z jQuery apod. Poté se samozřejmě dostáváte do závislosti na DOMu. React komponenta se k DOMu připojuje ve fázi componentDidMount(), nicméně vy spíše využíváte onen virtuální DOM.

Proč je výhodnější virtuální DOM?

Tak za prvé je to fakt, že díky tomu můžete aplikaci renderovat na serveru, protože nejste spojeni s web browserem. A také je to fakt, že v Reactu můžete s klidem psát i mobilní aplikace, kde budete využívat komponenty mobilního SDK. K tomuto účelu slouží React Native.
Další výhodou je to, že virtuální DOM Reactu je mnohonásobně výkonnější než je tomu v případě web browseru. Odpadá tedy nutnost, kterou má Angular 2 a to je zones, tedy nutnost procházet  strom komponent a provádět změny. React to dělá inteligentněji. U větších aplikací to začne být skutečně znát.

React JSX

React pro zápis view používá JSX. Jedná se o extenzi javascript syntaxe, která umožňuje zápis ala html(xml), který je pro lidský mozek čitelnější než zápis pomocí funkcí. Ano, i když to může vypadat divně, tak JSX není xml ale funkce. Vize viz: JSX in Depth.

Věřte mi, že i když na první pohled se může zdát, že se jedná o míchání logiky a view, tak tomu tak není. Důvodem je i fakt, že pro správný návrh aplikace v Reactu stejně budete co nejvíce atomizovat jednotlivé komponenty a tím pádem logiky budou obsahovat jen minimálně.

Redux

Samotný React řeší pouze tvorbu a skládání komponent. Neřeší věci jako je AJAXové volání či service vrstvu. Každa React komponenta obsahuje dva vstupy. Jednak je to props což je model, který definuje rodič a pouze on je vlastníkem, tedy props je immutable (neměnitelný) a state. State je model, který je viditelný a měnitelný pouze v dané komponentě.
Z tohoto pohledu vznikne problém ve chvíli, kdy chcete, aby jedna komponenta reagovala na jinou, která ovšem není rodičem. K tomuto účelu slouží Redux.

Co je Redux?

Zjednodušeně se dá říct, že Redux je storage engine, který udržuje stav, který je měnitelný pomocí tzv Reducers. Reducers jsou jednoduché funkce, které přijímají současný stav a akci. Návratovou hodnotou je opět stav, který se propíše do daného store storage.
Redux udržuje pattern "one way binding". Tedy vy máte pod kontrolou změnu modelu. Více viz: Redux.

Osobně doporučuji Redux využít. Samozřejmě až po tom, co člověk ovládne samotný React.

Redux není přímou součástí Reactu. Tedy Redux můžete využít i například s Angularem 2.

Závěr

Pokud jste na rozcestí a přemýšlíte o tom, kterou cestou se dát, nezapomeňte na React. Psaní komponent v Reactu je zábava a současně také Vás nenutí využívat předem definovaný stack. React za Vás neurčí jak přes http volat API, ani Vám nepředepisuje jak má vypadat model či šlužby. Dělá pouze to, že umožňuje tvořit komponenty, spojovat komponenty a reagovat na události. A věřte, že to dělá zatraceně dobře.

A perlička na závěr. Kolik znáte angular aplikací? Myslím veřejných. V případě Reactu je odpověď jednoduchá: Facebook a Instagram :)

Komentáře

  1. Asi nejlepší článek na toto téma.

    Dlouho jsem nevěděl jakým směrem se vydat a kvůli velkému množství nekvalitních aplikací a frameworků jsem byl povětšinou znechucen jejich omezeností a přesvědčen, že tento přístup k vývoji stránek není ještě připraven na produkční použití.

    Díky tvému článku jsem získal potřebný přehled v těchto technologiích.

    Ikdyž jsem začátečník v JS programování, tak vidím, že tento komponentový přístup má světlou budoucnost. Tyto technologie jsou sice v začátcích, ale již mají velký potenciál. Například při vývoji v JSF, který je již dlouho etablován v enterprise prostředí, stále narážím na drobné problémy s komponenty, které nejsou jednoduše řešitelné. Dlouhou dobu jsem byl frustrován, že neexistuje rozumný přístup k programování webového rozhraní, a po letech programování v JSP a JSF vidím konečně nadějný přístup :)

    Takže teď budou v mém hledáčku tyto technologie:
    - webcomponents
    - polymer
    - reactjs (případně angular, pokud v dalších verzích vyřeší popisovaný problém s přístupem k domu)
    - webpack
    - npm
    - nodejs

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si v IT vydělat hodně peněz?

Na začátek by bylo dobré, abych objasnil samotný titulek, který může na někoho působit jako červený hadr. Článek nebude o obecných pravidlech, ale bude vyprávět můj vlastní příběh, na kterém vám zkusím ukázat, jak se dá docílit úspěchu, či alespoň správně nastartovat svojí vlastní kariéru v IT.

I když se z názvu článku dá dedukovat, že se vše bude točit kolem peněz, není tomu tak. Alespoň ze dvou třetin určitě ne. Ale to už předbíhám, pojďme to raději vzít hezky popořadě...

Kdybychom měli mluvit o roce 2017 jako o přelomové době, nejspíše to nebude pravda. I když pro někoho to může být rok plný úspěchů a štěstí v podobě narození zdravých dětí, svatby či první velké lásky, tak z pohledu lidstva se jedná o rok, který jen kopíruje předešlé a v oblasti technologií nás posouvá stejným tempem jako rok předtím.

Jsem naprosto přesvědčen o tom, že i když se současná doba tak nenazývá, tak prožíváme dobu, která jednou bude označena za revoluční, a to zejména díky vynálezu internetu, který je st…

Jak by se firmy neměly chovat k programátorům?

Každý, kdo pracuje v IT oboru, se jistě již setkal s různými „geniálními nápady“, od kterých si firma slibovala zlepšení produktivity či snížení nákladů. Ať už je to zavedení agilních principů, striktní kontrola práce či zavedení nové a skvělé metodiky, o které si „šéf“ přečetl včera na internetu. Jsou z toho skutečně tak nadšení i samotní vývojáři? A bude nový nápad fungovat?
K napsání tohoto článku mě navedly různé programátorské diskuze, kde si lidé stěžovali na firmu, kde pracují. Příklady, které zde uvedu, jsou z reálné praxe. Ať už jsem je zažil jako řadový programátor, či jako šéf týmu.
I když je poptávka po programátorech tak vysoká, že Vás headhunteři nahánějí i ve chvílích, kdy o to opravdu nestojíte, tak i přes to je mnoho lidí, kteří se bojí opustit svoje současné zaměstnání.
Čeho se nejčastěji bojíme? Je to samozřejmě nejistota, kterou si často omlouváme větami jako: „Tady mám své pohodlí, co když to jinde mít nebudu?“ nebo „I když mě to v práci štve a nebaví, tak mě ale…

Jak jsem technologicky postavil startup

Tento příběh pojednává o technologiích, nástrojích a vůbec o všem, co jsem potřeboval k tomu, abych byl schopen, postavit startup na zelené louce.

Každý správný příběh začíná stejně: "Jednou jsem...."

Kapitola první: Nápad
Jednou jsem se setkal s člověkem, který měl nápad na produkt, který se v průmyslu zatím nevyskytuje. I přes prvotní skepsi, kdy jsem si říkal: "Tohle už přeci dávno v průmyslu existuje, ne?", jsem došel ke zjištění, že nikoli.

Tím jsem se dostal ke svému prvnímu poučení. Průmysl je technologicky dost zabržděný. Osobně se domnívám, že těch důvodů, proč tomu tak je, je několik. Za prvé je to fakt, že většina lidí, kteří se pohybují v tomto odvětví jsou často konzervativní a za správné považují pouze léty osvědčené věci. Druhým důvodem je to, že jakákoli změna znamená riziko. Ať už z pohledu finanční ztráty tak i z pohledu stability výroby. No a třetím a nejzásadnějším důvodem je to, že ač zde máme spousty technologických vymožeností, narážíme na to,…